fulghum.wz.cz

už hořela, když jsem si do ní lehal

předmluva | dilema | svatba | neúspěšnost? | psi | pytlík  | stromy | mozek | tanec | představení | rozvažování | povolání | řízení | nádobí | panenky | sabotéři | doporučení | otec | mateřství | poznání | sezení | krev | chaos | objímání |

* poznámka - jednotlivé "stories" nejsou v knize nijak nazvány; jejich názvy na tomto webu plně podléhají rozpoložení webmastera při čtení knihy a nutnosti nějak nazvat odkazy ;-) *

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

předmluva

Hra 'Ukaž a vyprávěj' mě ve škole bavila ze všeho nejvíc - jako žáka i jako učitele. Ani přestávky, ani oběd, ale ta chvilka vyhrazená každý týden na to, aby žáci do třídy přinesli nějakou svou důležitou věc, o které by povídali a podělili se o ni s ostatními.

Jako dítě jsem víc věnoval přípravám, až přijdu na řadu se svým vystoupením, než všem ostatním domácím úkolům. 'Ukaž a vyprávěj' bylo tak skutečné jako máloco, co mě ve škole naučili. Bylo to poznání, které vycházelo z mé vlastní životní zkušenosti. A 'Ukaž a vyprávěj' nebylo svazováno mnoha pravidly - mohli jste si dělat svoje a nikdo vám červeně neřádil v sešitě ani vás nedržel v lavici.

A jako učitele mě vždycky udivilo, co jsem se v těch improvizovaných hodinách dozvěděl. Třeba kluk, o němž jsem byl přesvědčený, že ho dobře znám, sáhl do papírového sáčku, který přinesl, a vylovil nějaký poklad prapodivného tvaru a přisoudil tomu význam, jsoucí mimo i ta má nejdivočejší očekávání. To já, učitel, jsem se v takových chvilkách učil.

Znovu a znovu jsem se dovídal, že co jsem považoval za platné jenom pro sebe... co mělo hodnotu jen pro mě... na čem jenom mně záleželo... je hodnota obecná.

'Ukaž a vyprávěj' bylo mírně neuspořádané a nepředvídatelné. Co vystoupení postrádala na formální dokonalosti, bylo vynahrazeno láskou k předmětu na dlani.

Zásady, které provázejí tuto knihu, se moc nevzdalují duchu 'Ukaž a vyprávěj'. Je to něco, co jsem přinesl z domova - z toho místa v srdci a v mém mozku, kde doopravdy přebývám. Tahle knížka navazuje tam, kde jsem skončil s Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Tam jsem slíbil vyprávění o tom, jak už hořela, když jsem si do ní lehal.

Podoba této knihy je odrazem života, ze kterého vychází; nejedná se o sbírku vybroušených esejů, ale o ubíhající okamžiky zasedání jednočlenného výboru, trochu vylepšené, aby je bylo možné předložit ve třídě. Amatérská práce. Kdybych mohl, tak vám následující stránky přečtu, ale protože to nejde, mám takový návrh, který je skoro prosbou. Znáte to - když dostanete dopis od kamaráda, který je někde daleko, otevřete ho, začnete číst a někdo v pokoji řekne: "Přečti to nahlas," a vy čtete a mezitím o tom hovoříte a přidáváte vlastní postřehy a vysvětlení? Tak takhle to čtěte. Ukažte a vyprávějte.